Geomorfologický celek a zároveň plochá hornatina nacházející se v severních Čechách a přilehlém polském příhraničí. Na území ČR sousedí na severu s Frýdlantskou pahorkatinou, na západě s Žitavskou pánví, na jihu s Ještědsko-kozákovským hřbetem, na jihovýchodě s Krkonošským podhůřím a na východě s Krkonošemi. Plocha české části číní 421,79 km², střední výška je 695,8 m a nejvyšším vrcholem české části je Smrk (1 124,1 m), nejvyšším vrcholem celých Jizerských hor je pak Wysoka Kopa (1 126 m).

Geologicky je tento celek tvořen převážně žuly, v menší míře pak i břidlice, svory a setkat se zde lze i s čeidičem tvořenýmí částmi hor (např. vrchol Bukovec nad Jizzerkou). Typické pro tento geomorfologický celek jsou četná rašeliniště a velké množství skalních útvarů zejména na vrcholových hřebenech. Jizerskými horami probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Baltským a Severním mořem – západní, jihozápadní a severní část české části hor náleží povodí Lužické Nisy a jejího přítoku Smědé, jihovýchodní a východní část hor pak náleží do povodí Jizery, která zde i pramení a jakousi raritou jsou její dva oficiální prameny – jeden v české části hor, druhý v polské části hor. Takřka celé Jizerské hory jsou součástí CHKO Jizerské hory, nejcennější části jsou pak chráněny i v mnoha maloplošných rezervacích (např. NPR Rašeliniště Jizery, NPR Jizerskohorské bučiny).