Geomorfologický celek nacházející se v severních Čechách a jihovýchodním Sasku (pod názvem Zittauer Gebirge). Plocha české části činí 180 km², střední výška je 509,2 m a nejvyšším bodem je Luž (792,9 m). Na území ČR sousedí na severu se Šluknovskou pahorkatinou, na východě s Žitavskou pánví, na jihovýchodě s Ještědsko-kozákovským hřbetem, na jihu s Ralskou pahorkatinou, na jihozápadě s Českým středohořím a konečně na západě a severozápadě s Děčínskou vrchovinou.

Z hornin zde převažují pískovce a na mnoha místech se lze setkat i se znělcovými a čedičovými horninami jakožto pozůstatkem po sopečné činnosti. Reliéf tohoto území je silně rozčleněný a nacházejí se zde jak hluboko zaříznutá údolí, tak i izolované pískovcové skály. Vodu z tohoto území odvádí přítoky Labe (Ploučnice, Kamenice se svými přítoky) a Lužická Nisa s Mandavou (povodí Odry). Pro svou zachovalou přírodu s množstvím unikátních míst byla na území Lužických hor vyhlášena stejnojmenná CHKO (podobně je chráněna i německá část) a několik maloplošných chráněných území.