Nepříliš rozsáhlý geomorfologický celek nacházející se jižně od Žiliny zhruba mezi údolími Váhu a Rajčianky. Na severu krátce sousedí s Javorníky, na západě s Považským podolím, na jihozápadě mají krátkou společnou hranici se Strážovskými vrchy a na východě je pak jeho sousedem Žilinská kotlina. Nejvyšším vrcholem je Veľký Manín (890,6 m).

   I přes nevelkou rozlohu jsou Súlovské vrchy geologicky nesmírně pestrým celkem, neboť každý z jeho tří podcelků má odlišné geologické složení. Manínská vrchovina je tvořena převážně druhohorními karbonátovými horninami s četnými bradlovými útvary, Skalky jsou budována převážně vápenci a dolomity a konečně Súľovské skaly třetihorními vápencovými slepenci. Právě Súľovské skaly jsou nejnavštěvovanější oblastí tohoto geomorfologického celku a to zejména díky množství skalních útvarů (např. Gotická brána). Hydrologicky patří celý celek do povodí Váhu a Rajčianky (která je ovšem následně také přítokem Váhu). Nalezneme zde i větší množství minerálních pramenů, díky nimž vznikly na východním úpatí lázně Rajecké Teplice. Minerální prameny pak ve větším množstvím nalezneme i v okolí Považské Teplé na západním okraji pohoří. Díky geologické stavbě se zde setkáme i s typickými projevy krasového reliéfu (jeskyně). Súľovské skaly i Manínské vrchy jsou součástí CHKO Strážovské vrchy, kromě toho zde nalezneme i několik maloplošných chráněných území (např. NPR Súľovské skaly). Celým celkem vede hustá síť značených tras.