Tato hřebenovka patří spolu s hřebenem Veľké Fatry a Nízkých Tater mezi nejvyhledávanější a legálně absolvovatelné vícedenní hřebenové přechody hor (hřebenovku Západných Tater oficiálně legálně bez nutnosti sestupu hluboko do údolí absolvovat nelze). Její obrovská výhoda oproti ostatním výše zmíněným spočívá v tom, že ji lze bez problémů zvládnout během dvou dní s noclehem na Chatě pod Chlebom. A právě takovou náplň mělo několik ročníků eventu s výstižným názvem „Prechod Kriváňskou Malou Fatrou“. Já jsem absolvoval ročník 2012, který byl zatím posledním (v roce 2013 se tento event neuskutečnil).

Předpověď počasí není úplně ideální – hlásí vytrvalý déšť, bouřky apod. Díky tomu se mnoho slabších jedinců na poslední chvíli z eventu odhlašuje, takže se nás na výchozím bodu u kompy na Strečně sejde odhadem 15 jedinců. Již v 8 ráno je vedro, po hlášených bouřkách či dešti ani památky, obloha takřka bez mráčků. Bez dlouhého vykecávání se tedy vydáváme na cestu. Úvodní část je pohodová – vede po loukách a lesem nedaleko železniční tratě a toku Váhu. V tomto úseku provádíme hromadný odlov keše „Hrebenovka Krivánska Mala Fatra„. Původně to byla mysterka s podmínkou dodání fotek z vybraných vrcholů hřebene Kriváňské Fatry, po zrušení podmínkových keší je to tradička a jak je vidět z jejího listingu, mnozí hráči (české nevyjímaje) si hrát nechce a neumí… Odlov samotné kešky je zajímavý – v kraťasech skrze kopřivy, ale alespoň nebudeme mít revma:).

Po odlovu této kešky pokračujeme dále, stále jen mírným stoupáním. Ovšem tato pohoda končí u rozcestí pod Starhradem. Zde odbočujeme prudce doprava a strmě stoupáme ke zbytku Starhradu s keškou „Starhrad“ Její odlov je pohodovou záležitostí, ti méně zdatní zde mají aspoň možnost vydechnout a odůvodnit to pohledem na Domašínský meander. Ovšem stoupání zde rozhodně nekončí, naštěstí jen pár minut chůze odtud je další keška „Meander„. Scénář je zde opět stejný – my fyzicky zdatnější hledáme, ti pomalejší jen přijdou k logbooku. Stoupání nepolevuje, delší dobu není po cestě žádná keška, takže se ještě v lese pole účastníků trhá (i díky mému nasazenénu vyššímu tempu. V lese i přes strmý sklon se jde docela dobře, po nějaké době však les řídne, stoupání je ovšem stále značné. Nejhorší je zde úsek končící na vrcholu Plešel. Tento úsek již jdu osamoceně na čele. Za vrcholem Plešel se však sklon značně zmírňuje a cesta se noří do hustého lesa. Zde tedy čekám na ty rychlejší, kteří po pár minutách docházejí. A již společně docházíme k Chatě pod Suchým. Zde většina z nás dočerpává vodu z místního vydatného pramene, někteří i ochutnávají něco z nabídky této útulné chaty.

Po odpočinku pokračujeme hromadně dále – po mírnějším předchozím úseku opět strmě do kopce po louce – naštěstí je sucho, za mokra to zde bývá zajímavé, zejména jde-li člověk opačným směrem, tj. dolů. Ovšem tento strmější výšvih je poměrně krátký a končí poblíž další keše „Malofatranska Javorina„. Tento vrchol je první tisícovkou našeho putování, ovšem zdaleka ne poslední. Po odlovu kešky pokračujeme stále po červené značce na rozcestí s. Príslop pod Suchým. Zde se dělíme – méně zdatní jsou přímo na Suchý po červené značce, my zdatnější to bereme oklikou přes sedlo pod Suchým. Tato varianta je časově asi o 20 minut delší, ale krajinářsky je mnohem hodnotnější. V úvodu této části (tj. mezi s.Príslop pod Suchým a bezejmennou kótu nad sedlem pod Suchým) vede značená cesta hustým lesem až pralesovitého vzevření – i tento úsek si jistě najde své příznivce. Ovšem to, co následuje od tohoto vrcholku po sedlo pod Suchým, patří mezi to nej z celé Malé Fatry – cesta vede pod různě tvarovanými skalními útvary na strmých svazích Suchého, nad námi modré nebe s pár mráčky. A v sedle pod Suchým jako bonus keška „Zaborskej noha„, ovšem především doslova lány borůvek. Přece jen tudy moc lidí nechodí…Naštěstí máme nějakou časovou rezervu oproti plánu, takže je čas se napást. Ze sedla pod Suchým nás čeká strmější, ale vcelku krátké a snesitelné stoupání na samotný vrchol Suchého (výhodou tohoto stoupání je, že člověk vidí svůj cíl před sebou). Na Suchém odlovíme i kešku „Suchy„, pokocháme se výhledy, něco pofotíme, chvíli odpočíváme….

Následně pokračujeme skalnatějším hřebenem, nejprve chvíli z kopce, posléze opět vzhůru na Biele skaly, což je na dlouhou dobu poslední skalnatý vrchol hlavního hřebene. V těchto skalách se nachází i keška „Pipo„. Z tohoto skalnatého vrcholu klesáme náročnějším terénem do sedla Vráta, odkud opět stoupáme a opět na o něco vyšší vrchol, kterým je již holnatý Stratenec s keší „Stratenec„. A stále je zde na hřebeni krásné počasí, jen je vidět, že ve Veľké Fatře asi tak hezky a veselo není. Jen to vedro je už dosti zničující. Ovšem je nutno pokračovat dále. Takže opět z kopce, tentokráte do sedla Priehyb, a odtud opět do kopce a ne ledajakého. Zatímco v úseku od Suchého až sem se jednalo v podstatě jen o krátká několik minut trvající stoupání i klesání, zde je stoupání delší a výraznější, neboť je nutno nastoupat přes 200 výškových metrů. Po jejich absolvování se ocitáme na druhém nejvyšším vrcholu Malé Fatry – Malý Kriváň s keškou „Malý Fatranský Kriváň„. Tento vrchol se dle mých několika zkušeností může honosit přídavkem „vrchol s nejhorším počasím na Malé Fatře“ – takřka vždy zde minimálně hodně fouká! Zde většina z nás oblíká dokonce i další vrstvu, vítr sráží teplotu o dost níže… Takže se zde ani moc dlouho nezdržujeme a pokračujeme dále.

Klasicky opět z kopce, i na tuto stranu je klesání z tohoto vrcholu poměrně dlouhé a výrazné, kdy ztratíme takřka 170 výškových metrů. Toto klesání končí v sedle Bublen, odkud odbočuje z hlavního hřebene nejvýraznější boční hřeben s vrcholy Kraviarske, Baraniarky, Sokolie. Kousek od tohoto rozcestí se na žluté značce vedoucí právě tímto hřebenem nachází i earthcache „Národní park Malá Fatra„. Tato krátká zacházka (jedním směrem asi 200 m) se vyplatí nejen kvůli keši samotné, ale i kvůli hezkému a tak trochu netradičnímu výhledu na Veľký Rozsutec. Po této odbočce se vracíme zpět na hlavní hřeben a čeká nás další stoupání, tentokráte na vrchol Pekelník s keší „Pekelník“. Odtud následuje kratší klesání a před námi je již poslední stoupání dnešního dne, jehož cílem je rovnou nejvyšší vrchol Malé Fatry – Veľký (Fatranský) Kriváň. I zde se samozřejmě nachází keška „Krivan„. Samozřejmostí, jako je tomu v podstatě po celý hlavní hřeben od Suchého, jsou i daleké výhledy. Odtud nás dnes čeká již jen klesání. Nejprve strměji do Snilovského sedla a odtud již víceméně mírněji až do cíle prvního dne přechodu – útulné chaty pod Chlebom. U ní se nachází i keška „Chlebská„. Na chatě si většina z nás dává výborné bryndzové halušky, samozřejmostí je i doplnění vitamínů v podobě piva, někteří si dávají i něco ostřejšího.

V noci se doslova žení čerty. Silný vítr, hromy divo bijú, lije jako z konve. Naštěstí nás toto nepotkalo cestou, to by bylo asi hodně zajímavé… Druhý den pokračujeme dále po hřebeni. Nejprve již známou cestou do Snilovského sedla s hezkými ranními výhledy, kdy se v údolích ještě valí mlhy. Odtud se vydáváme na nenáročné stoupání na Chleb s keší „Chlebská 2„. Počasí je i dnes hezké, ani není takové vedro, jen oproti včerejšku více fouká a cesta je po nočním vydatném dešti místy bahnitá, takže to místy klouže. Z Chlebu to je jen kousek na další vrcholek Hromové, opět s keší – „Hromove – Thunder cache„. Odtud, jak velí tradice, následuje střídání klesání a stoupání, které nás provede přes ostřejší hřebínek několika vrcholů s názvem Steny. I zde je samozřejmě keška „Steny„. Odtud je pohodovu záležitostí dojít na další vrchol Poludňový grúň s keší „Poludnový grún„. Počasí se začíná lehce kazit, respektive přibývá mráčků, ale na déšť to zatím nevypadá. Takže směle pokračujeme dále do Stohového sedla, kdy ztratíme zhruba 230 výškových metrů. Z tohoto sedla, respektive kousek nad ním, je hezký výhled – v popředí mohutný listnatý strom, za ním k nebi ční skalnatý vrchol Veľkého Rozsutce. Ten ovšem není našim nejbližším cílem, tím je vrchol Stohu. Svým vzhledem a tvarem je tento vrchol rozeznatelný již zdálky. Stoupání na něj je nejméně příjemné v celém hřebeni – dlouhé, táhlé, strmé, nekonečné. Po nočním lijáku je navíc toto stoupání hodně rozbahněné, v mnoha úsecích musíme místo stezky jít mezi stromy a přidržovat se jich… Nakonec se však nějak vyškrábeme na vrchol, kde se nachází i keška „Stoh. „. Hodně zde fouká, tak se zde příliš nezdržujeme. Čeká nás klesání do sedla Medziholie, to bývá bahnité kdykoli, i když třeba měsíc nepršelo… Takže dneska je to opravdový zážitek:). V sedle Meziholie se pasou krávy, spolu s pohledem na stěny Veľkého Rozsutce krásný fotomotiv.Kousek od sedla se nachází i keška „Medziholie„.

Chvíli zde odpočíváme, počasí se ovšem čím dál více kazí, tak raději pokračujeme brzy dále na poslední vrchol našeho putování. Tím je krásný vrchol Veľkého Rozsutce, který patří mezi nejkrásnější vrcholy celého Slovenska. Během výstupu na něj se setkáme i s delšími úseky zajištěnými řetězy, ke slovu přijde i žebřík. S celkými batohy to není úplně pohodlné, neboť stezka je místy sevřená mezi skalní stěny a je dosti úzká. Ač je mezi sedlem Medziholie a vrcholem výškový rozdíl více jak 420 m, tak tento výstup je mnohem příjemnější než ten na Stohu. Ovšem počasí se začíná rychle kazit, takže na vrcholu jen ulovíme kešku „Velky Rozsutec – 1610 m„. Původně jsme měli v plánu pokračovat ještě dále na Malý Rozsutec, ovšem díky horšícímu se počasí scházíme raději nejkratší cestou do civilizace, i tak jsme absovovali celý naplánovaný program eventu (jako jedni z mála, celkem nás bylo 5 nicků, přičemž attended si na eventu zalogovalo 15 osob. Zvláště za zmínku stojí kačer s nickem orxion, který si bez problémů zalogoval attended, ačkoli celá jeho túra spočívala ve vyvezení se lanovkou na Snilovské sedlo, odkud sešel asi půlhodiny k chatě – inu body některým nesmrdí:(…

Z Veľkého Rozsutce jsme tedy sešli již za mírného deště zpět na Medziholie a odtud do Štefanové, přičemž těsně před Štefanovou přestalo úplně pršet…

Geomorfologické zařazení túry: celek Malá Fatra, podcelek Krivánska Fatra, okrsky Krivánske Veterné hole, Rozsutce

Délka výletu: 1. den 21,7 km, 8 1/2 hod, stoupání 1 848 m, klesání 798 m; 2. den 17,7 km, 7 3/4 hod., stoupání 1 154 m, klesání 1 936 m.

Zajímavosti na trase (výběr): Strahrad, skalní město Biele skaly, Stoh, sedlo Medziholie, Veľký Rozsutec

Kešky po trase: viz text, navíc novější „Panorama„, „Chata pod Suchym„, „Svina„

Voda, občerstvení: chata pod Suchým chata pod Chebom, spolehlivé prameny u obou chat (vydatné i za delšího sucha), méně spolehlivé kousek nad sedlem Bublen směrem na Malý Kriváň, několik pramenů v okolí sedla Medziholie – v létě ovšem často bez vody.

Co ještě vidět v okolí (výběr): Jánošíkove diery, dolina Obšívanka, Šútovský vodopád, hrad Strečno, Malý Rozsutec

Kdy navštívit: ideálně druhá polovina května – konec října, v zimě jen s plnou výbavou, tj. mačky, cepín a lano, úsek od sedla Príslop pod Suchým – Veľký Rozsutec lavinózní!